Videa, kapesníčky a spousta filozofování

19. dubna 2016 v 16:05 | Mags |  Nezaslaná písmenka
Drahý příteli,

posedávám tu na nepohodlné, příliš tvrdé židli, popíjím horké kapučíno, díky kterému jsem si už stihla spálit nepoučný jazyk, naslouchám textům Melanie Martinez a dumám. Díky studijnímu volnu se mi dnes poštěstilo a strávila jsem den s tátou, který poprvé v mém životě vytáhl staré kazety a pustil mi záběry z jeho dětství a ze svatby. Musím říct, že mi ze začátku všechna ta videa připadala spíše vtipná (scéna, kde táta poslepu poznal, která noha patří mé mámě se slovy "Mám ji prostě ošahanou!", mě zkrátka dorazila), ale po hlubším zamyšlení se mé pocity vydaly na horskou dráhu, a to z celkem prostých důvodů. Moji rodiče nejsou tací, jako byli tříve, a při pomyšlení, že se tohle jednoho dne stane i mě a dospěju ve člověka, jemuž podobní se mi dnes třeba i hnusí, chci začít hystericky brečet (doufám, že máš zásobu kapesníků, příteli) a uklidňovat mé pochroumané ego, že na své nynější já určitě nikdy nezapomenu.
 

Kam dál

Reklama